"Ahoj. Máš tam Lennarta?"
"Blíž než si myslíš."
"Co je," ozval se Kollberg.
"Neruším?"
"To bych řek, že rušíš. O co, sakra, běží?"
"Vzpomínáš si, jak to bylo v létě hned po těch vraždách v parku?"
"No samozřejmě."
"Neměli jsme co dělat a Hammar řekl, abychom se podívali na staré nevyřešené případy. Vzpomínáš si?"
"To se ví, že si vzpomínám, a co s tím chceš?"
"Probíral jsem se tou vraždou taxikáře v Boräsu a ty sis vzal toho člověka z Östermalmu, co před sedmi lety zmizel:"
"A kvůli tomu voláš?"
"Ne. Co tehdy dělal Stenström? Právě se vrátil z dovolené."
"Nemám tušení. Myslel jsem, že o tom mluvil s tebou."
"Ne, mně o tom nic neříkal."
"Tak s Hammarem."
"Máš pravdu. Samozřejmě. Tak dobrou noc. A promiň, jestli jsem tě vzbudil."
"Jdi se bodnout."
Martin Beck slyšel, že Kollberg položil sluchátko. Zůstal okamžik stát se sluchátkem u ucha, pak zavěsil také a odloudal se zpátky k pohovce.
Lehl si a zhasl. Ležel potmě a s pocitem, že je starý hlupák.